Logický a metodologický princip úspornosti pocházející od anglického filozofa W. Occama, resp. Ockhama (1285-1349) podle kterého je nadbytečné dokazovat něco větším počtem argumentů než je nezbytně nutné, největší pravdy jsou vyjadřovány úsporně, jednoduše, srozumitelně.
Occamova břitva je princip připisovaný anglickému logikovi, františkánu Williamu z Ockhamu (1287–1347). Latinská definice tohoto principu zní: Pluralitas non est ponenda sine necessitate tj. Množství (tj. důvodů, příčin) se nemá dokládat, není-li to nezbytné, nebo v pozdější formulaci Entia non sunt multiplicanda praeter necessitatem tj. Entity se nemají zmnožovat více, než je nutné.

To se dá interpretovat dvěma mírně odlišnými způsoby. První lze popsat takto: Pokud pro nějaký jev existuje vícero vysvětlení, je lépe upřednostňovat to nejméně komplikované. Přesnější (užší) chápání Occamovy břitvy se týká částí jedné teorie: Pokud nějaká část teorie není pro dosažení výsledků nezbytná, do teorie nepatří.
Použití: Occamova břitva je jedním ze základních principů či postupů, na kterých úspěšně staví i současná věda. Occamova břitva řeší problém nekonečné rozmanitosti teorií, které vedou ke stejným výsledkům. Například k Newtonovu gravitačnímu zákonu lze formulovat alternativní teorii, která říká, že gravitační síla je ve skutečnosti poloviční než podle Newtonova zákona, a zbytek způsobují jinak neviditelní a neměřitelní trpaslíci, kteří tělesa postrkují tak, aby se zdánlivě chovala podle Newtonova zákona. Trpaslíci ovšem s postrkováním přestanou v roce 2042, což bude znamenat konec známých fyzikálních zákonů. Occamova břitva z nespočetného množství takových alternativních teorií vybírá právě Newtonův zákon, který žádné trpaslíky nepotřebuje.
V jednoduchosti a srozumitelnosti je sílá dodávám já.